Závěrečné (a upřímné) psaní

Tak už jsme asi měsíc doma a já se konečně dostala k tomu, abych dopsala poslední a asi nejupřímnější článek do svého blogu. Jedná se o takové tři větší události z Norska, na které jsem ještě z Osla nechtěla raději upozorňovat. No, ale k věci.

Takže zaprvé se mi podařilo opomenout registraci u policie. Je to povinnost, pokud hodláte v Norsku strávit delší dobu než tři měsíce. Neustále jsem to odkládala a odkládala a když už se blížili tři měsíce mého pobytu, začala jsem to řešit. Jak typické :-D Vyplnila jsem potřebné dokumenty, zaregistrovala a chystala jsem se přihlásit na nejbližší schůzku. Jaké překvapení bylo, když nejbližší termín byl až za dva měsíce. Tudíž vlastně měsíc před odjezdem do Česka. Ajajaj! Takže po poradě s lidmi kolem mě jsem začala dělat "mrtvého brouka" a doufala, že na mě nikdo nepřijde. Teď už klidně můžou, když jsem v bezpečí a pohodlí domova. 

Za druhé! Práce s Bentem byla opravdu náročná záležitost. Ze začátku jsem byla nadšená, poté spokojená a následně se to zhoršovalo až se mi do práce moc nechtělo. Práce by to byla fajn, ale časem mi Bent překládal už jen ty věci, které jemu přišli důležité a já čím dál víc přestávala rozumět veškeré činnosti. Začal si víc ze mě dělat takového poskoka, abych něco nachystala, donesla, uklidila či vyřídila...a tak jsem si začala hledat úkoly sama, jen abych se ho nemusela ptát a dělat to, co on řekne. Začala jsem se víc bavit se skupinkou, když uměli alespoň trochu anglicky a snažila si i občas odpočinout. Protože on seděl nebo se flákal docela často. Mohla bych Vám tu popsat nespočet příhod, při kterých mě tolikrát naštval...chodil pozdě, někdy i až pár minut před prací zavolal, že se den ruší, že mám jít ve svém volnu nakoupit, nacpal se k nám do bytu na návštěvu, denně se choval jako čunče, což jsem asi nejhůř nesla, nechal mě tahat těžký věci a dělat zkrátka ty věci co on nechtěl. Hold pro mě nebylo jednoduchý s ním vydržet pracovat den co den po půl roku.

Třetí záležitost je pecička na závěr! Jedna nepříjemná zkušenost :( Jelikož jsme si do Osla dovezli auto na cestování, tak po návratu ze severu Norska vyvstala otázka - kam s ním teď? Našli jsme na "našem" sídlišti bezplatná parkovací místa a auto tam umístili. Mysleli jsme, že tím to bude končit a auto bude čekat na další výlet. Ale právě naopak. Hned za pár dní jsme se šli projít a nechtějte zažít ten pocit, když se koukáte na místo, kde má stát vaše auto ono tam není. Ráďa se zachoval jako profík a říká, že se uklidníme a racionálně zamyslíme. Jenže já na něj jen, že co to sakra je. Museli jsme vypadat opravdu udiveně, jelikož za námi přiběhl jeden student a začal se nás ptát, zda taky hledáme svoje auto. Takže jsme zjistili, že nám auto odtáhli. Asi tam musela být cedule s upozorněním, že budou čistit silnice. Nebo taky ne. To nevíme. A i kdyby tam byla, tak my bychom jí stejně nerozuměli. Ale jelikož odtáhli nejen naše auto, ale i dalších asi 30 (vlastně skoro všechny auta v dané ulici), máme o tom vlastní smýšlení. Ještě větším šokem pak pro mě bylo, když jsem přišla domů z práce a Ráďa mi oznamuje, že je auto doma a že ho unesl. Zjistil si totiž na internetu, kam auto odtáhli, přišel tam a našel ho. Sedl do něj, počkal až jiné auto bude projíždět závoru a svezl se s ním. Lístek s pokutou stál totiž neuvěřitelných 3150NOK a dalšími dny měla pokuta naskakovat výš. Ještě jsme měli nervy, jak to bude na cestě zpět domů přes hranice. Naštěstí byla půlnoc a my projeli bez povšimnutí. 

Ale teď už k samotnému závěru stáže. Čekal mě 14denní letní tábor na ostrově poblíž Osla. A jelikož měl Ráďa už školu úspěšně za sebou, domluvila jsem, že tam může být se mnou 😊

Takže mě čekalo velké balení a pracovní přípravy již den předem a Ráďa uklízel a vracel klíče od koleje a přijel za mnou o den později. Ještě předtím jsme ale sváděli boj s matračkou, která se nám podařila narvat do auta. 

Kjeholmen je krásný, malý ostrůvek s chatičkou jen pro nás. Každý den přijížděla loď s účastníky. První týden to byli rodiče s dětmi a druhý týden dospěláci a puberťáci. O víkendu nás pak nečekal žádný odpočinek, ale skupinu několika hyperaktivních dětí, kteří tu zůstali přes noc. Počáteční děs ze skupiny nás rychle opoustil a stal se z toho víkend plný grilování božských hamburgerů, zeleniny, koupání v moři a pohody.

Přes den si tak mohli vybrat z nespočet aktivit, jako je rybaření, jízda v motorovém člunu, koupání, volejbal, kánoe, kajaky, lanové překážky, lov krabů, grilování...a odpoledne odjeli domů.

Počasí nám po celé dva týdny vyšlo nádherné. Pozdní západy slunce a teplo na koupání. S Ráděm jsme si vyzkoušeli několik nových věcí...řídit motorový člun, veslovat na loďce, jízda na kajaku a zdokonalovali jsme se ještě víc na kánoi.

V půlce summer campu měl můj milovaný narozeniny, a tak jsem se snažila mu den co nejvíce zpříjemnit a rozmazlit 😊 Odměnou mi bylo svezení na loďce, kdy mi následně oznámil, že se chce vykoupat a skáče přes palubu :-D

Na závěrečný večer pobytu mě čekalo překvapení, kdy mi Hanne, která pracuje především v kanceláři, předala dárek jako poděkování za moji práci v organizaci OOF. 

Moje stáž skončila a my zamířili do Švédska na trajekt směrem do Dánska, kde jsme se ještě na pár dní zastavili a navštívili zajímavá místa.

Prvním je Skagen, nejsevernější místo Dánska, kde se srážejí dvě moře. Místo je to hodně navštěvované, takže míjíme davy, a dokonce i traktor pro důchodce. Vidíme naživo tuleně, koupajícího se v moři a procházíme se bosky po pláži. Za námi maják a vedle nás starý bunkr a před námi nekončící moře.

Chytá nás menší záchvat žravosti :-D i když je totiž v Dánsku dráž než u nás, oproti Norsku je tu pro nás levně, a tak trochu šílíme. Bereme sýry, pivo, víno, sladký pečivo...a vzápětí se uklidňujeme a vybíráme jen něco.

Další zastávkou je starý maják u moře, obklopen písečnými dunami a výhledy na všechny strany. Nádherné místo. Naštěstí tu jsme večer a není tu už moc lidí, sluníčko skoro zapadá a my si užíváme tu pohodu.

Posledním místem je Blokhus. Je dost větrno, a tak se můžeme kochat obřími vlnami. Dá se tu dokonce dojet autem až přímo na pláž. Dlouhá a nekončící pláž na obě strany. Ještě nacházíme nádherný jahodový dortík a neodoláváme mu :-P

A teď domů, pokračujeme Dánskem, následně přes celé Německo, hrozivé demonstraci v Hamburku se vyhýbáme a přespáváme na odpočívadle poblíž dálnice. Jakmile přejíždíme přes hranice do Česka, hledáme levný benzín a následně naše milované a levné jídlo. No, neodolala jsem smažáku s hranolkami :-D Už narážíme na některé "skvělé" řidiče a těšíme se domů.

Neděle, 9.7.2017, 21h ...jsme DOMA!!! 😊 Dáváme si panáka slivovičky, vínko a dobrůtky, mluvíme česky a jdeme se prospat.

A co říct na závěr? Stáž to byla skvělá, ohledně zážitků, nových věcí a skupin lidí. Ale ohledně komunikace a organizace ze strany Benta to nikomu nedoporučuju. Což se mi nakonec i trochu splnilo. Na další stáž se prý zatím nikdo nenahlásil. Jinak vedlejší věci byli na jedničku. Možnost společného bydlení s Ráděm, cestování po nádherném Norsku, naučit se vařit i něco jiného než míchaná vajíčka, skoro denně stát na běžkách a o víkendech výletovat či si zlepšit angličtinu...

Tak díky za výdrž ve čtení a třeba zase někdy příště u našeho dalšího dobrodružství 😊