(PŘED)POSLEDNÍ..konec se blíží

23.06.2017


Zůza sice odletěla, ale za chvíli tu bude další návštěva. Teď musím "přežít" práci. Co si budu nalhávat, už z toho nejsem tak nadšená jako na začátku. Možná za to může bolest zad, špatné počasí, chybná komunikace v práci...ale na to si asi musí člověk zvyknout. Život se se mnou mazlit nebude! Ale zase tak špatně se nemám. Někdy dostanu nečekané volno z práce, nebo prší tak moc, že skupina den zruší :-D 

No ale někdy nezbývá nic jiného než ty propršené dny nějak přežít. Je zvláštní jak rychle se tu počasí dokáže změnit. Ale když prší a děti brečí zimou, tak je to asi nejhorší. Vražednou kombinací je špatné počasí, děti a kánoe. Protože usměrnit děti v dešti a na vodě, je prostě nemožné. Nejen moje uši, ale dokonce i hlava to odnesli, to když vás dětičky praští pádlem do hlavy. Příjemnou změnou proto potom je, když máte dospělé se kterými se můžete v pohodě pobavit anglicky, svítí sluníčko a je to spíš pohodička než práce. 

Ještě stojí za zmínku jeden z parádních dnů, kdy se sešlo nejen slunečné počasí, ale i skvělá skupina. Byla to vlastně jedna velká párty! Grilovalo se, tancovalo, zpívalo a byla i vodárka. Překvapení pro mě bylo, když mě na tu velkou hostinu pozvali k sobě. No nepřejezte se :-D a vtípkem na závěr bylo, že když se dostali na kánoe, tak se převrhli. 

Taky jsem musela jednou v neděli do práce. Nějaký speciální den s aktivitami, tak jsme tam museli taky. Zase tak špatný by to nebylo, kdyby celý den nelilo jako z konve. Naše aktivita byla "přijď si vykuchat vlastníma rukama rybu, ogrilovat a sníst" :-D Kolem bylo nespočet dalších aktivit, třeba lezecká stěna, smoothie bike, koncerty, prezentování politických stran...a novinkou pro mě bylo, že jsem ochutnala losí maso. Naprostá měkká mňamka. Domů jsem se vrátila unavená a promrzlá,a tak jsme s Ráďěm dopili zbytek Jägermeistera.


Je tu pátek a já mám svátek, protože přiletí třetí a poslední návštěva :-) Trochu dlouhý pracovní pátek, ale konečně jsem doma a oni už jsou tu. Hned po přivítání jsem dostala do rukou medového Jacka :-) Yes! Opět jsou mňamky v ledničce a ve skříni. Jdeme na procházku kolem jezera a krmíme nebojácný husy. Večer si užíváme medového Jacka s filmem.


Ráno jedeme do centra. S Ráďěm už jsme vychytali, jak a co naplánovat, aby jsme si den užili a i si odpočinuli. Takže začínáme ledovým kafíčkem, když máme tak teplý slunečný den a jdeme se projít do Vigeland parku. Je tu stále krásně a plno lidí. Nesmíme vynechat narvaný Gronland a daří se nám. Takže obědváme a jdou se nakoupit pivka. Přes přeplněné ulice se snažíme dostat k trajektu a doplout na ostrov Hovedoyu. Evča je ale nadšená z místních tržnic, že se nám ztrácí za hromadou oblečení a frontou lidí. 

Po připlutí na ostrov zjišťujeme, že je tady tuna lidí. Takže se snažíme prchnout co nejdál. Neskutečný vedro, ale nanuk pomáhá. Nacházíme volné místo, dokonce i stín a už se válíme v trávě. Asi by jsme tam i zůstali dýl, kdyby nás nevyhnal vítr a tak jedeme zpět. S Ráďěm si kupujeme výhodně oba dva sluneční brýle, protože bez nich se to fakt nedá. To je ale úleva pro oči. Doma si děláme menší párty, aby si spolubydlící užijí taky hluk, když můžou oni, tak mi taky. Pečeme špenátový quiche a osvěžujeme se morganem s colou. Peggy chladí špenát na balkonu a my se děsíme, aby to nespadlo dolů. 


Dneska vyrážíme do přírody. Vyvážíme se metrem na Holmenkollen a stoupáme nahoru na můstek za výhledy. Je opět krásně. Na malém skokanském můstku sledujeme skokana, který nás následně prosí, zda ho nenatočíme. Poté ještě společnou fotku s ním a můžeme pokračovat. U mě v práci si grilujeme párky k obědu a odpočíváme. Přesouváme se k jezeru na kánoe, opalujeme se, blbneme na jezeře a na souši trénujeme stojky a hvězdy :-)


Pondělí. Musím do práce a ještě ke všemu tak děsně brzy. Sice jsme na krásném novém místě, ale já musím být celou dobu na kánoi uprostřed jezera. Takže se spaluji. Snažím se spěchat, chci být brzy s návštěvou, ale ne. Někdo mi to kazí. Taky jsem dnes pozvaná na firemní večeři naší organizaci, ale odmítám ji. Raději budu s kamarády, než se někde přetvařovat. 

Dorážím za kamarády k Opeře a jdeme se projít k oblasti Sorenga, která je v centru. Tady se chodí koupat k moři. Za námi jsou majestátní moderní stavby, ale trochu jim to kazí několik jeřábů v okolí. Začíná pršet a foukat, a tak jedeme rychle domů a vaříme kuřátko. 


Naše kulinářské umění se stále zlepšuje. Ale začnu raději asi tím nejhorším, co se nám podařilo. Chtěli jsme si udělat jednoduché langoše. Mysleli jsme, že budou jednoduché. Ale dostat lepivé těsto z rukou byl pro nás nadlidský úkol. A co teprve uklidnit vzteklého a hladového Ráďě? Musím říct, že z dalšího vaření jsem potom měla velký respekt a bála se, byť jen trošičku, vychýlit se z předepsaného a osvědčeného receptu. Ale podařila se nám vynikající nádivka s kopřivami, které jsem si natrhala během práce. Dalším pokusem byl nepečený avokádový dezert. Chutnal teda děsně čokoládově, ale Ráďa se oblizoval až za ušima. Taky si Ráďa zatoužil po žemlovce a musím říct, že i když sladká jídla moc nemusím, tak byla vynikající. Po návštěvě nám zbyly kosti z kuřete, a tak se Ráďa pustil do druhého vývaru. Plný kousků masa a pěkně mastný. Mňamka. Velice mile nás překvapila chuť plněných paprik se sýrem. Takovou skvělou chuť jsme ani jeden nečekali. Já jsem se dočkala svých vytoužených míchaných vajíček se slaninkou, jelikož jsme museli vyjíst všechny věci z ledničky a vajíčka nějak přebývali. No já byla nadšená. Další den jsme zase dělali kupu palačinek, protože nám ještě zbylo mléko, ale vytunili jsme je kokosem a skořicí a namazali nutelou. A jako bonus jsme se pokusili upéct domácí müsli tyčky. 

Takovou zajímavostí tu je večerní světlo. Přes noc tu vlastně není nikdy úplně tma. Před půlnocí se setmí a kolem 4h ráno se už rozednívá. Takže je pro mě normální, že se vzbudím třeba v 5h a myslím si, bůhví kolik je hodin a ono je tak brzo :-D

Taky už konečně došlo na "vyzvednutí výhry" v naší sázce. Ráďa prohrál, když tvrdil, že už nedáme gól na MS v hokeji proti Finům. Takže mě musel vynést celých 8 pater po schodech na zádech. Ale zmákl to ;-) 

A jelikož se nám pobyt v našem "oslím domově" chýlí ke konci, tak se zbavujeme věcí, jídla i nábytku. Teď o víkendu mi začíná něco jako letní tábor na ostrově Kjeholmen poblíž Osla a Ráďa tam jede se mnou. Budeme tam 14 dní a pak vyrazíme společně autem do Česka.

Takže se brzy těšíme na viděnou! :-)

Pohled z našeho balkónu
Pohled z našeho balkónu