NÁVŠTĚVNÍ ČAS aneb jak naskládat co nejvíce kamarádů k nám do pokojíčku

10.06.2017

Máme za sebou další pořádání velké akce - FRILUFTFEST. Akce pro asi 2000 účastníků, kteří si mohli vyzkoušet nespočet aktivit, jako jsou kánoe, rybaření, smoothie bike, lanové překážky..Ale co tomu předcházelo? Den předtím jsme balili, chystali a převáželi spoustu věci. Dopadlo to tak, že od toho dne mě celkem dost bolí záda. Tudíž Ráďa je teď můj vrchní masér, za což jsem mu neskutečně vděčná :-) Taky mi pomáhal na festivalu tahat kánoe z přívěsu a následně je zase sklízet. Událost byla parádní, ale velká a náročná. Slunce pálilo, chaos a neustálá honička. Naštěstí jsem vychytala pozici na kánoi uprostřed jezera, dostávám do ruky megafon, nastupuji na loď a mám hlídat, zda se někdo topí a udržovat pořádek. 

Dopadlo to tak, že jsem se opalovala uprostřed jezera. Ty davy dětí se prostě nedaly uhlídat. Pár se jich vykoupala, ale nikdo se neutopil :-D Jako bonus jsem pomáhala s ranní rozcvičkou, kterou dělal Bent. Stála jsem na pódiu a kolem nás mraky dětí a dospělých. Říkal norsky co mají dělat a na mě bylo jen ho sledovat a dělat to stejné.


Konečně je to tady! Těšíme se na návštěvy! Tudíž..uklidit, vynést, přeskládat, načančat a hurá pro ně. Ráďa je jede vyzvednout na letiště a já jdu dokoupit vitamíny v podobě ovoce a zeleniny. Je svátek, výluka a omezení spojů. Ale setkávám se s milou Kathrin, které se ptám na info ohledně výluky a vše je pouze v norštině. Vše mi nejen vysvětlí, ale ještě se se mnou dá do řeči. Toto se mi vždy v zahraničí líbí, jak se s Vámi lidé vybavují. Když jsme se loučili, tak mě dokonce objala. Paráda. Už se "těším" až se na mě někdo v Česku utrhne, ať ho neotravuji.

Ale zpět k tématu. V obchodě je fronta jako blázen a když se konečně dostanu na řadu, tak se mi "daří" zaplatit 2x, protože jim prý nejede internet. Pokladní na mě jen něco štěkne norsky a já nahodím svoji frází s úsměvem, že nerozumím, a tak mi řekne: Go, there! A ukáže vedle. Tak platím znovu a doufám, že se mi to nestrhne dvakrát z účtu.

Konečně jsem z toho blázince venku. Ale! Metro mi ujíždí před nosem, trhá se mi sáček s nákupem, další výluka a já doslova táhnu nákup v náruči. Takže přicházím domů pozdě a vyčerpaná. Návštěva už je tady! Ale když je vidím a taky to, co všechno dovezli, hned se mi jako zázrakem spravuje nálada. Dostávám pivko do ruky a koukám na ty salámy, uzeniny, tyčinky, sýry, slivovičku..a spoustu dalšího. Jupíí! Vyrážíme se projít kolem jezera a bereme už dovezené zásoby sebou :-) Pohodička a pokec. Na to jsem se těšila!


Ranní budíček od Máry a snídaně do postele. Nakoupili jsme slušnou zásobu jogurtů, stačí si jen vybrat mezi jahodou a vanilkou. Vyrážíme na výlet, ke mě do práce. Takže výšlap nahoru. Sluníčko je dost silný, a tak si děcka stěžují, že si nevzali sandály a že takové počasí nečekali. Tož to my taky ne (jen tedy po jejich odjezdu teploty klesly na 11 stupňů). Do toho slivovička a hned je cesta náročnější. Kluci našli kopačák, který je na cestě s námi. Když ho ale kopnete mimo cestu, hold musíte pro něj. Autor! Neskutečný vedro. Šlapeme na malý skokanský můstek na Holmenkollenu, odkud je parádní výhled na Oslo. Konaly se tu zimní olympijské hry v roce 1952. Na ten větší už nemáme síly. Je nám vedro a máme hlad. Takže rychle ke mně do práce na Frognerseteren. 

Vytahujeme vše na grilování, smoothie bike a banány, něco na poleženíčko a už se můžeme nadlábnout. Po nezbytném odpočinku vyrážíme na kánoe, které máme uschované na jezeře kousek od práce. Dovádíme jako malý na malém a velice podmáčeném ostrůvku. Taky se nám daří překlopit dvě kánoe a až na Pepíka s Márem končí všichni ve vodě. Já málem ztratila čočku, Ráďa ztratil brýle a všichni zmrzlý se pokouší dostat loď ke břehu. Jen ti dva na suchu to natáčí :-D Tudíž rychle převlíct, osušit a domů. Plníme troubu až k prasknutí bagetama na rozpečení a večeříme.


Dneska je na programu centrum města. Kupujeme celodenní jízdenky a vyrážíme metrem do centra. Nejprve do obrovského parku se sochami - The Vigeland Park. Je to největší sochařský park na světě, který dokázal samostatně vytvořit jediný umělec - Gustav Vigeland. Nachází se v něm něco přes 200 soch. Opět je neskutečné teplo a hodně lidí. Nejen sochy, ale i tulipány, kašna, mohutný sloup jsou k vidění v parku. Chceme děckám ukázat nával v Gronlandu místním levném obchodě s ovocem a zeleninou a trefujeme se. Nekončící fronta a tlačící davy. Obědváme v parku a sledujeme zhuleného týpka s Broňovými poznámkami :-D Ještě partička obršachů a můžeme vyrazit dál. 

Míříme k modernímu opernímu domu - Opera Oslo House. Jen pro nás, kteří nemáme sluneční brýle, je opravdu nadlidský výkon se tady procházet. Oči vás z té bílé stavby tak pálí, že by jste nejraději šli poslepu. Takže není divu, že skoro házím držku, ale Ráďa je ještě lepší. Padá úplně :-) Další zastávkou je impozantní stavba radnice, norský parlament a závěrem plavba trajektem na ostrov. Čekáme nějakou dobu ve frontě, škvaříme se na slunci, a tak zabíráme místo v podpalubí lodi v chládku a stínu. Jakým vtipným zjištěním pak pro nás je, když loď nezastavuje na ostrově, kam chceme, ale pluje dál. Tak si aspoň užíváme vyhlídkovou plavbu, ale tentokrát už nahoře na zádi lodi. Spálení a unavení se pak ploužíme zpět domů a pouštíme se do večeře. Porcujeme kuřata a dáváme si do nosu! 


Ráno se pokoušíme dojet co nejdál ještě na včerejší jízdenku. Jenže je víkend, tudíž omezené spoje, a tak jsme zaseklý na zastávce a velice dlouho řešíme co dál. Každý má totiž ten nejlepší návrh! Je zataženo, ale příjemně. Konečně ideální počasí po těch parných dnech. Nakonec se kupuje opět celodenní a míříme na poloostrov Bygdøy do muzea - Viking Ship Museum. Daří se nám koupit velice přijemná skupinová sleva. Pepík oslovil tři londýnské turisty a ti se přidali k nám na slevu pro 10-ti členou skupinu :-) Muzeum je malé a máme ho rychle projité, což nás nemrzí, když jsme cenu tak vychytali. Teď je hlad, a tak se rozhodujeme pro cestu do Ikei na oběd. Ale místo toho se nám daří nastoupit na špatný vlak a ocitáme se ve městě, které je už v zóně 2. Ajajaj! Takže kupujeme jednorázové lístky na cestu zpět, aby jsme nechytli pokutu. Jenže milý průvodčí nám říká, že to jsme opravdu nemuseli, že by nás nechal. No do...prčič! To jsme nemohli tušit. Ale to největší překvapení na nás stejně ještě čeká. Bloudíme, hledáme cestu, jsme hladový, ale konečně jsme u Ikei. Prázdne parkoviště už nám naznačuje, že něco není v pořádku. Je neděle a tak je i v Ikei zavřeno. Hladový rychle míříme domů a zastavujeme se v Mekáči :-D Doma pak pečeme špenátový quiche. Daří se nám prasknout žárovka v koupelně, a tak přichází výzva v podobě sprchování s čelovkou. 


A už nám to končí. Je na řadě balení, uklízení a rozloučení s návštěvou. Ráďa je opět odváží na letiště a já se kochám pohledem na plnou ledničku :-) Pěkně odpočinek po početné návštěvě a zítra opět hurá do práce. 


V práci máme dvoudenní učitelský kurz. Nečekaně opět v norštině, ale náš úkol je nakrmit téměř 40 hladových krků. Takže sbírám kopřivy a vaříme polévku, k tomu loupu asi 25 uvařených vajíček a jako hlavní chod je grilovaný losos v tortile. Záda stále bolí, venku mlha, zima a nálada je mizerná. Alespoň, že druhý den lepší počasí. 


Je čtvrtek a to znamená, že už večer přiletí Zůza :-) Další návštěva. Je šílený pařák a my máme hyperaktivní malé děti, které neumí moc norsky, natož anglicky. Tudíž se s nimi v kánoi domluvit, že s tím pádlem se z jedné strany na druhou nemůže mávat, je těžký. Takže schytávám pěknou ránu do hlavy. To je mi teda skupina. Večer ale už jedeme pro Zuz na letiště, jelikož přilétá o půlnoci a žádný spoj nejede. A už je tady! Dovezla spoustu dobrot. Nějaký ten alkohol a taky sýry a čokošky...překvapila nás i českým chlebem a pomazánkou. No prostě paráda. 


Pátek! Zuz jde se mnou do práce a je to parádička :-) Kecáme, plavíme se na kánoi a tak trošku na to kašlu. Hold návštěva je návštěva. Ta má přednost :-D Po práci míříme za výhledy na Holmenkollen a tentokrát zdoláváme vysoký můstek. Poté metrem do centra a já si konečně vychutnávám první kafe v Oslu a je úžasný :-P Beru Zůzu do parku Vigeland se sochami, které na můj vkus až moc obdivuje a tak si dávám voraz. Tentokrát chytáme ještě větší frontu v Gronlandu, a tak se téměř jako na podpatku otáčíme a jdeme pryč. Jsme unavení, ale podívat se k Opeře ještě zvládneme. Dáváme si stejnou fotku jak před 4 lety, kdy jsme tu byli se "zájezdem". Unavení jedeme domů a pečeme quiche s rajčaty a žampiony. A jakmile je dopečeno, přichází Ráďa ze cvičení. Jaká náhodička :-D K jídlu vínko a film a je to parádní den jak má být!


Dneska se chystáme na čundr. Konečně využijeme stan. Nabalit svačinky, batohy na záda a jde se. Míříme rovnou z domu, kolem jezera a nahoru k chatce Ullevalseter. Je krásně, sice bez sluníčka, ale příjemně. Cesta je plná močálů, a tak máme po chvíli, přesto že se snažíme nestoupnout do bahna či vody, mokré boty. Ráďa jde proto bosky. Trošičku i bloudíme. Jdeme si tak cestou a ta najednou končí u břehu jezera. Cože? Tak se vracíme a u šipčičníku zjišťujeme, že tato trasa je zimní, jen pro běžky a vedoucí přes jezero :-D Přícházíme k chatce Kikutstua a kolem jezera hledáme místo na spaní. Opékáme špekáčky a sušíme botky i nožky. Jen kdyby jsme tak měli sebou to pivko, co dovezla Zuz. A Ráďa ho vytahuje z batohu. Parádní překvápko :-)


Po parádní noci ve stanu bez mrznutí se probouzíme a začíná poprchávat. Tak vyrážíme zpět domů. A začíná docela slejvák! Takže dvě zmoklý slepice a jeden kohout si to šinou po cestě. Kolem nás jen projíždí cyklisti a my si to čvachtáme pěšky. Proto se zastavuje na kafíčko s waflí a trochu se ohříváme. Po příchodu domů jsme unavení a dáváme si panáka Jagermeistera :-) a večer Zůzu odvážíme na letiště. Ještě jí zamávat a už prochází kontrolou. 


Teď týden pohodička a za chvíli se můžeme těšit na další návštěvu! :-)