LofoTrip

• počet dní: 15dní

• počet najetých kilometrů: 3851 km

• průměrná spotřeba 5,3l/100km

• 68,5h jízdy autem

JAK SE NÁM BYDLELO

Jelikož jsme si z březnové krátké návštěvy Blanska dovezli vlastní auto (respektive od Matoušků), mohli jsme se krásně sbalit a vyjet. Tudíž se... SPALO V AUTĚ PO 2 TÝDNY! :-D Ze začátků to bylo náročný a nepohodlný, ale hned po dvou dnech se nám spalo nádherně. Tak tak akorát jsme se tam vešli. Samozřejmě vždy bylo potřeba přemístit bedýnky s jídlem dopředu, posunou sedadlo, ale po pár dnech jsme byli krásně sehraní. Večer jsme si pak pustili film a dali si k tomu nějakou dobrotku či slivovičku. Stihli jsme zkouknout všechny díly Pána Prstenů v prodloužené verzi, Alenku v říši divů, Lucy, Labyrint: Útěk. Ve Švédsku jsme měli docela problém najít odpočívadlo či parkoviště na přespání. 

JAK SI S NÁMI HRÁLO POČASÍ

Když jsme opouštěli Oslo, bylo tu krásné jaro a teplo, což se postupem měnilo. Čím jsme byli výš, tím se objevoval sníh a s ním i zima. Celkově si na počasí na Lofotech nemůžeme stěžovat. Měli jsme krásně, slunečně, výhledy, trochu i teplo a samozřejmě i větrno. Jen jeden den byl opravdu neskutečně velký vítr. 

Naopak druhá část našeho cestování, kdy jsme přijeli do Švédska znamenala hustokrutopřísný obrat a chytla nás skutečná skandinávská zima, přes noc až -12 a přes den tak -7. Po dva dny jsme neskutečně vymrzli. Když se ráno v 5h probudíte a budíte svého milého, že Vám je zima a že by jsme raději měli vyjet. Načež on řekne, že taky nespí a že je venku -12 a okna jsou zamrzlá, ale zevnitř. No prostě mazec. Potom jsme se alespoň dospali přes den.

Tudíž jsme se rozhodli pro rychlý přesun na jih a doslova před zimou prchali. Pár set kilometrů pod polárním kruhem jsme už mohli zastavit a trochu se i na sluníčku ohřát. 

ČÍM JSME DOPLŇOVALI ENERGII

Nabrali jsme si spoustu zásob z Osla, které jsme si dovezli z Blanska. Měli jsme vařič a vždycky si večer něco uvařili. Ale jelikož byla někdy fakt kosa nebo silný vítr, tak jsme vařili třeba i v autě. Někdy jsme narazili i na otevřené záchodky a zalezli na vozíčkáře a vařili tam. Během toho jsme si stihli dobít elektroniku a třeba si i umýt hlavu :-D Potom bylo jen vtipné vylézt ven.

Samozřejmě jsme i chodili nakupovat. Původně jsme vždy chtěli jen něco malého, ale nakonec jsme každý market brali útokem. Jednou jsme chtěli ochutnat sladký žužu, tak jsme si vybrali od každého druhu doslova jeden pár, no vypadali jsme vtipně.

Ve Švédsku byly potraviny levnější, takže jsme se občas trochu rozšouply. I když to byl někdy pěkný omyl. Koupili jsme si levný tvarůžky, až později jsme zjistili, že to byl předražený hermelín z kozího mléka. Ale to by nebylo to nejhorší! Byl prošlý, to znamená, že jsme ho mohli mít zadarmo. Tudíž jsme si každé soustíčko náležitě vychutnávali.A ještě jednu perličku na závěr. Při každodenním vaření v kotlících dokonce dvakrát Ráďa naznal, že asi máme moc jídla a kotlík s jídlem převrhl, a tak se jedlo ze země. 

KDE JSME VŠUDE BYLI

Z Trondheimu míříme dál na sever. Objevuje se sněžení a kluzká vozovka. Vidíme převrácená auta na polích, která nezvládla zatáčku a vyletěla. Nejprve obří kamion, doslova položený v příkopě a napůl shořelý. Za pár kilometrů další auto na poli a o chvíli později je dodávka a lidi ještě u ní, naštěstí v pořádku, narozdíl od auta. 

Cestou dál na sever máme doslova vyhlídkovou jízdu - kolem jsou nádherně zasněžené hory a zamrzlá jezera. Musím tudíž hlídat Ráďě, aby se koukal na silnici a ne z okna. Zastavujeme v městečku Mo i Rana a procházíme se kolem moře, kde je socha mužíka přímo ve vodě. Chceme ještě za jedním přírodním úkazem, který je mimo naši trasu, ale silnice je v tak špatném stavu, že to zavčas otáčíme zpět. Taky mi tam Ráďa zastavuje, jelikož chci jít vyfotit nádherně modrý led. Scházím velice pomalu příkrou cestu dolů a házím pořádnou tlamu a chtě - nechtě válím sudy dolů. Naštěstí jsem jen od sněhu a v šoku, a taky zábavou pro Ráďě.

Konečně překračujeme Polární kruh. Nedá nám to, zastavujeme a jdeme ho prozkoumat. Jsou tu kopy sněhu, a tak bílo, že ani není poznat, kde končí horizont a začíná nebe. Pokračujeme dále do Bodø a hledáme trajekt, který nás převeze na Lofoty. Trošku jsme se při tom zapotili, ale už čekáme ve frontě. Na trajektu si užíváme teplíčka, wi-fi a zásuvek. Je skoro půlnoc a my bezepčně dorážíme do přístavu. Odtud přejiždíme až do nejjižnějšího cípku Lofot, do města Å.

V Å mají parádní parkoviště a odpočívadlo sloužící zároveň jako konečná autobusová zastávka, tak jsme se rozhodly, že tu posnídáme krásně schovaní před deštěm. Po vydatné snídani vyrážíme na výlet kolem nedalekého jezera Ågvatnet. Cesta je mokrá a kluzká, střídavě sněží a prší, někde jsou i řetězy. Proto není až tak podivuhodné že tu házím pořádného prdeláče na šutrech, ale odnáší to jen natlouklá záda a odřený ruce. Auuu. Jinak je to ale nádhera. Obklopují nás veliké hory, halekají rackové, jsme tu skoro sami. Svačíme na písečné pláži, kolem nás hopají bílý zající a my přelézáme přes šutry, brodíme se bahnem, močály a vysokou trávou. 

Po úspěšně zakončené tůře okolo jezera stíháme ještě přejezd přes město Reine na parkoviště k pláži - Ytteresand Beach. Vítr je tu tak silný, že nám lomcuje s autem. 

Dalšího dne odpoledne popojíždíme dál. Chceme se projít k pláži - Kvalvika Beach. Viděli jsme totiž dokument - North of the sun o dvou Norech, kteří zde strávili celou zimu, surfovali a sbírali odpadky. Je to sice jen 2 km, ale přes kameny, močály, sníh, nahoru a zase dolů...ale jsme tu. Počasí se neustále mění, ale přichází i sluníčko a výhledy. Den se mi hned zlepšuje! Kolem nás jsou jen hory, písečná pláž, vlny a nekončící moře. Je sedm večer a ukazuje se nám zapadající sluníčko. Po nepříjemně větrné noci a ránu je počasí konečně na jedničku. Ale teď šup rychle zpět než se setmí.

Dalšího rána mě probouzí sluníčko, až se sama divím, ale vylézám ven, zatímco Ráďa je stále v pelechu. Kochám se výhledem a taky si dávám "sprchu" v podobě tekoucího kohoutku. Ráďa se po probuzení opičí. Snídáme s úžasným výhledem a jdeme se projít po pláži - Flakstad Beach. Lepší počasí se rovná lepší nálada, proto blbneme a je nám skvěle.

Přesouváme se opět dál a já taky chvíli řídím. Sjíždíme do vesničky Nusfjord, kde se přes léto platí za vjezd, ale my využíváme výhod zimy. Nikde nikdo, sezóna je teprve za dveřmi. Jedná se o zachovalou vesnici z 19. století, která je obklopena vysokými skalisky a spadá pod ochranu světového dědictví UNESCO. Procházíme se k nedalekému majáku a sluníčko nás hřeje. 

Náš výlet se proměňuje v takové "plážové přejíždění". Jelikož další zastávky jsou Myrland Beach, Haukland Beach a Uttakleiv Beach. Všechny jsou parádní a každá něčím jedinečně, ať jsou to obří vlny, které bičují kameny nebo nekončící písečná pláž. Samozřejmostí je hřející slunce a majestátně se tyčící hory :-) 

Dalším zastavením je kostelík - Borg a zavřené Lofotr vikingské muzeum. No jo, jsou Velikonoce a vše je zavřeno. To si u nás asi nedovedu představit. Ještě, že jsme haluzově včera nakoupili. Troufáme si být nefalšovanými drzými Čechy a přelézáme plot, aby jsme si alspoň blíže prohlédli vykingskou síň, ale vše je zavřeno a nikde žádný okno, takže se musíme spokojit s pohledem z venku. 

Opět pouštíme městské osídlení a po kratším přejezdu se jdeme projít podél další pláže - Brenna Beach. Opět se nám otevírají další a vzdálenější vrcholky hor. 

K večeru ještě stíháme sjet do další vesničky - Henningsvær, která je položená na několika ostrůvcích a přezdívá se jí "Benátky Lofot". Je tu fujavec jak blázen! A opět to tu děsně zapáchá "smraďochama". Procházíme se po městečku. Podivuje nás fotbalové hřiště na otevřené plošině, kde fakt děsně fouká a my nechápeme, jak se tady dá hrát, když si míč může letět kam vítr vane. V centru to docela žije, jelikož jsou prázdniny, a tak navštěvujeme suvénýr shopy a kavárničku s vlastní výrobou svíček. Jako správný socky se tam jdeme jen ohřát a nic nekupujeme ;-). 

Další zastávkou je městečko Kabelvåg s katedrálou, a dále hlavní město Lofot - Svolvær. Všude je však natolik mrtvo, že si jen na Shellce dáváme párek v rohlíku a kontrolujeme tlak vzduchu v pneumatikách (už to umím i já). A tím se s námi, dámy a pánové, Lofoty loučí. Jedeme teď směr Švédko. 

FAKTA VÝLETU

• BENZINKY - platí se na kartu a cena benzínu se přes den mění. Narazili jsem na cenu pod 12NOK, ale i 22NOK. Tudíž jsme hráli hru, najdi nejnižší cenu.

• SMRAĎOŠI - sušené ryby snad všude po Lofotech a jelikož, tak nechutně smrděli, pojmenovali jsme si je. Taky jsme si troufli tu specialitku ochutnat, dali jsme za "snack z ryby" velký peníze a skoro se poblili.

• TUNELY a MOSTY - projeli jsme nespočet tunelů, které vedly skrz skálu či dokonce pod mořem

• KARAVANY a DODÁVKY - snad každý Nor vlastní jedno či druhé

• PLACENÉ SILNICE - cestou jsme projížděli několik placených úseků. Musíte mít na předním skle takovou menší "krabičku", díky které si Vás zaznamenávají. Kdo ji nemá, tak jako my, ty vyfotí. Tudíž čekáme, jestli nám dojde faktura.

• HORY - kolem nás jsou neustálé obrovské zasněžené hory a my vidíme vyjeté stopy od freeridistů. Tudíž neustále koukáme, zda nějakého neuvidíme

• ZAVŘENÉ ZÁCHODKY - není sezóna, je zavřeno i WC, ale občas máme štěstí.

• CEDULE POZOR LOS ČI SOB - losa nevidíme, ale sobíci nám několikrát přejdou přes cestu.

• SKÚTR - vlastní ho snad každý druhý Švéd. Na silnici jich míjíme skoro tolik jako aut, které často převáží i několik skůtrů na jednou.

Při opouštění Lofot zastavujeme u parádního odpočívadla, které má ještě parádnější výhled. Kolem je tolik sněhu a hor, že tu vidíme několik karavanistů s freeride lyžemi. 

Jelikož i nám připadá ten sníh kolem tak parádní, dále po cestě spontánně zastavuje a vyrážíme na sněžnice! Tak je konečně zkoušíme, zatím sloužili jako vycpání pelíšku a navíc je na nich Ráďa poprvé. Stačí vyjít kousek výš a můžeme se kochat. Ještě vyfotit a jde se dolů. Focení se nám ale stává osudným, neboť nám mrzne zadek z čekání a přípravy samospouště. To jsme tedy zase něco vymysleli, ale tu fotku mám vážně ráda :-)

Konečně překračujeme hranice a jsme ve Švédsku. Hledáme benzínku, záchod, obchod...nikde nic. Jedeme doslova pustou krajinou a krutě nás tísní zima. Proto míříme víc na jih a to rychle. Chvíli řídím i sama a Ráďa si dává šlofíka. Taky konečně míjíme sobíky. Zastavili jsme, vylezli z auta a chtěli k nim blíž, ale ani omylem, začali zdrhat. Aut se nebojí, ale lidí patrně jo. Jsme už jižněji, navštěvujeme Mekáč, aby jsme našli víc informací o švédských národních parcích a o počasí. Je Velikonoční pondělí, a tak to slavíme s cheesburgerem v ruce.

S aktualizovaným plánem výletu si to drandíme dále k národnímu parku Sonfjället National Park, konkrétně do výchozího bodu - Nyvallen. Silnice se mění v nezpevněnou cestu a dále v cestu pokrytou čím dál více sněhem. Pak už je cesta projetá jen skútrem, ale i tak to zvládáme. Konečně zastavujeme, balíme batohy a vyrážíme na tůru. Nikde ani živáčka, jen hromady sněhu, les, slunce a my. Trochu se bojím medvědů, tak si cestu ze začátku moc neužívám. Sníh je navíc dost hluboký, a tak se místy propadáme nejen po kolena, ale i po pás. Planinka před námi a daleké výhledy za námi a slunce nad námi. Je tu spousta sněhu, tak blbneme a i tučňák se přidává. A ještě třešnička na závěr návštěvy tohoto parku. Až večer mi Ráďa řekl, že viděl obří medvědí stopu, ale nechtěl mi o ní říct. No a mě málem trefilo.

Druhým národním parkem, který ve Švédku navštěvujeme, je Fulufjället National Park. Tady je naštěstí informační centrum a dokonce otevřené, tak se hned ptám na medvědy. Paní se na mě udiveně podívá a říká, že spí, a taky, že tam, kam se chystáme, tak nechodí, jelikož tam nemají co žrát. No tak snad :-D Je tu vše na co si vzpomenete, ale mě nejvíc zaujal dalekohled, se kterým jsem mohla pozorovat sebevzdálenější planinku. Národní park je nejen obrovský, ale i hodně vybavený. Míříme si to k vodopádu Njupeskär, který je díky délce 93m největší ve Švédsku a tudíž i chlouba parku. Cesta je spojena mostky, vydlážděna chodníčky a schodky. Je tu také několik odpočívadel, ale i chatky s kamny a dřevem na přenocování. Vodopád je zamrzlý, což je paráda. Můžeme jít úplně blizoučko. Pro cestu zpět volíme trasu vedenou nad vodopádem, takže vidíme opět planinku a výhledy. Taky se ukazuje sluníčko. Nakonec sjíždíme doslova skoro po zadku dolů, jelikož jsme ztratili značku. 

A jsme zase na cestě. Přejíždíme hranice zpátky do Norska. Teď nás čeká národní park - Femundsmarka National Park. Já už v něm byla, ale už je to 4roky zpět a tenkrát bylo léto. Teď je tu hromada sněhu a já to nepoznávám. Nejprve se procházíme po jezeře a chceme na druhý břeh, ale slyšíme jak led místy puká a ze sněhu všude kolem nás jen pálí oči. Takže jsme našli okruh v lese. Rovinka, krásný lesík, jezero...značka ideál. 

Čeká nás už poslední úsek. Na závěr cesty ještě navštěvuje město Lillehammer, kde se v roce 1994 konaly zimní olympijské hry. Procházíme se centrem a šlapeme nahoru ke skokanským můstkům, a taky po schodech kolem můstků až navrch. Ofoukaní, udýchaní ale spokojení se vracím zpět. 

Cestou ještě zastavujeme v Ikei a jdeme na večeři. Už se stává naším zvykem si zajít na pořádnou baštu po výletování. Po návratu z Aljašky to byla svíčková a dnes hamburger s hranolkama. Ráďa prostě ví, jak mě potěšit :-)

Každým kilometrem se neúprosně blížíme domů. Stmívá se, ale tou dobou už jsme zpět v našem oslím domově. Ve zdraví jsme vše zvládli my i autíčko. Ani Vám nemusím říkat, jak báječná byla sprcha po 14 dnech a jak přeměkkoučká byla postýlka :-)

BYLA TO PARÁDA!!!

PS: Ráďo děkuji, že jsi odřídil bezpečně vlastně skoro celou cestu. Zahřál mě, když mi byla největší zima. A hlavně, že jsi vydržel moje někdy neustálé focení přírody a nás! :-*