9. týden (13. - 19.3)
Zataženo, mlhavo. Pondělí. Za týden se stěhujeme. Spolubydlící jsou stále prasata. Spolubydlící vedle nás je ještě větší. Zlepšujeme se ve vaření, čím dál víc. Neustále to vypadá, že bude jaro, ale vždycky nějakým zázrakem nasněží :-) Tolik k všeobecným informacím. Je zima, ještě že máme dnes malou skupinku a můžeme se schovat do teepee. Tudíž obědváme v teple uvnitř. Překvapením pro mě je, že se Ráďa rozhodl jít běžkovat a navštívit mě v práci. Čeká na mě až skončím a sjíždíme domů společně :-)
Tak dnes jsem to tedy nevychytala, ale vůbec. Předpověď hlásila 8stupňů, sluníčko a místo toho, déšť, vítr a zamlženo. Takže já jarně oblečená jsem mrzla. V práci jsme si napůjčovala sto jedna dalších kousků oblečení a pokusila se ten nečas přežít. Skupina dětí byla parádní, už uměli na lyžích, takže jsme jim připravili skokánky a byla sranda. Po práci jsme protřídili odpadky z víkendové akce a pobrali plastové lahve a plechovky, aby jsme za ně dostali peníze v krámu. Bent to pak krásně rozdělil. Vzal si 10NOK a mě dal 4NOK a tvrdil, že mám víc, že on má jeden peníz(10NOK) a já čtyři penízky (4x1NOK). Skoro bych nepoznala, že ze mě dělá blbečka. Dáváme si s Ráďěm rande u sochy tygra v centru a jdeme společně nakoupit a projít se po městě. Nutně potřebuji čůrat, tak se zastavujeme v kanceláři organizace OOF. Prý mají meeting, ale někdo zapomněl přijít, tak se to muselo zrušit. No hádejte?
Tak dnes už jim předpověď vyšla. Sluníčko, skoro vlastně jaro a sníh se tak tak drží, spíš se nám rozpouští před očima. Máme skupinu asi 30 dětí, které už jsem jednou měla na rybaření. Tudíž se na mě vrhají, objímají mě a tahají za ruce. Jenže neumí běžkovat, takže křičí, padají, brečí, chtějí pomoct. Ale, klídek, I don´t care...nepo...se z toho a užívám si sluníčka a dělám dětem závoru z ruk a určuji, kdy mohou jet dolů a kdy ne. To že občas po cestě spadnou je trochu smůla. Ale nebojte, učitelky jim pomáhali :-P A je to děsně baví!
Dneska vedu hodinu s Martou, takže pohodička, řešíme si to všechno po československy a bavíme se se skupinou. No a v pátek máme krátky den a já konečně poprvé řídím služební auto - taková dodávka a paráda. Řízení mi chybí. Je krásně a už ve dvanáct končíme, tak jdu nakoupit nějaký dobroty, aby měl něco Ráďa za odměnu, protože měl dnes prezentaci ve škole.
Je víkend a nahoře za Oslem v Holmenkollenu je Světový pohár v biatlonu, tak se jdeme s Ráďěm mrknout. Šlapeme si to nahoru pěšky i s běžkama, protože sněhu už je míň a míň a taky to klouže. I když Ráďa to zkouší. Musím říct, že se fakt hodně zlepšil a jde mu to. Taky když se pořád snažil a jen padal, tak se to zlepšení muselo někdy dostavit. Taky už nechceme absolvovat tu cestu v narvaným metru. Přijíždíme tak tak akorát včas, nacházíme si místečko na sledování a slyšíme start, A už vidíme Gabču, jsme nadšení, že to vidíme, že jsme to stihli a tak skandujeme jako šílení. Atmosféra je parádní, závodníce rychlý jako blázen, počasí jim přeje, tak si to užíváme :-) Po závodě sjíždíme zpět domů, nožky unavený, ale další krásný den za námi. Večer si vaříme smetanovou omáčku se žampiony a fazolovými lusky, mňamka.
Dobré ránko, je neděle a já vstávám před 8h, nemožné že? Taky jsem z toho v šoku. Ráďa vedle mě spí, jelikož pařil do noci a já tak mám čas postnout zase něco dalšího na blog.