(8. - 21.5)

Mám za sebou šílený a hodně ledový zážitek :-D Jelikož s oteplením přichází i dny na kánoích, je třeba absolvovat záchranářské zkoušky. Takže chtě nechtě jsem musela do vody, přesněji řečeno do moře. Voda měla krásných 7 stupňů a já musela předvést dovednosti v plavání, potápění, skoku do vody, záchranářské akce s kruhem a umělé dýchání. Sice mi málem zmrzlo tělo, ale zvládla jsem to. Jako bonus to ještě bylo celé v noršině. Ale už mám svůj styl, jak se tvářit že rozumím. Prostě jen nahodit úsměv a tak nějak kývat hlavou nahoru dolů a ze strany na stranu. :-) jako že, jasný! 

Zjistila jsem tu takovou zajímavou věc o místních maturantech. Ještě než je čeká maturita, mají takové "autobusové prázdniny". To znamená, že mají na cca na měsíc půjčený autobus a jezdí všude možně po Oslu, chlastají, dělají bordel, koupají se nazí v moři nebo ve fontáně...A dětem rozdávají svoje kartičky se jmény. A proč je děti tak sbírají? Protože dítě, které bude mít nejvíce kartiček maturantů. tak dostane jejich "maturantský dres" Tak asi v Česku máme poslední zvonění a v Norsku mají "autobusové šílenosti". Vzpomínala jsem tak na Barušku, která tento týden maturovala. A je to šprtka! Má vyznamenání. 

Květen se v Norsku nese ve znamení "svátek než práce", protože mají hned několik volných dní. Tím prvním je 17.květen - Den ústavy. To znamená, že snad skoro všichni oslí obyvatelé vyrazili v tradičních krojích nebo alespoň v národních barvách do ulic na tradiční průvody s vlajkami a zpěvem. Tak jsme šli taky! Ještě že máme alespoň tu jejich vlaječku. 

Jako by nestačil svátek a s ním spojené volno z práce, tak učitelé volají a ruší outdoorově dny s námi. Jednou je to kvůli jejich zkouškám ve škole, jednou zase kvůli počasí nebo kvůli dopravě. Takže spíš zacláním doma Ráďovi a ruším ho od psaní esejí než abych byla v práci. :-D 

Ještě minulý týden tu totiž sněžilo. Takže jsem se musela vrátit zpět k zimnímu oblečení :-D A taky to "pěkně" vyšlo na první den na kánoích. Sníh, déšt, mlha, zima a já přišla domů opět jako zmoklá slepice. Ale příště už bylo líp. Jen jsme zatím měli vždy děti a těm něco vysvětlit je nadlidský úkol. Takže, když jsme pak té nejmíň šikovné skupince šla dělat zadáka na loď, schytala jsem "trochu" (víc) vody. A ten řev, jakmile se to trochu houplo, tak pištěli jako na lesy. 

Jiný dny máme opět rybaření nebo kuchtění v přírodě. Takže je třeba nasbírat nějaký rostlinky, kytičky a šup z nich udělat polívčičku nebo uplácat karbenátky.Taky hledáme ústřice a škeble v moři a opékáme je na ohni. Docela mňamka! 

Doma jsme i sledovali jsme i hokej. Někdy byl docela problém to spustit, ale naštěstí jsme našli ty správný stránky. Ony totiž české stránky tady v zahraničí nefungují, jelikož jsou zablokovaný. A pokud si pamatujete hokej s Finama, kdy jsme prohrávali 0:3, tak jsme se s Ráďěm vsadili, že naši už gól nedají. Ale já jim věřila! V momentě, kdy jsme si plácli, tak to tam padlo. Ale nejvtipnější na tom je to, o co jsme se vsadili. Ráďa mě musí vynést na zádech do našeho bytu po schodech. Jaká smůla, že bydlíme až v 8.patře. No těším se :-)

Taky jsme pokročili ve vaření na další level :-D PEČEME!!! Ale nejtěžší je snad odhadnout to množství, protože i když víte kolik tam má přijít gramů, ale nemáte váhu, je to těžší. Takže vše hrnkujeme, lžičkujeme nebo odhadujeme. Výsledkem je nám voňavý byt a dobrotka. 

Ale aby to všechno neznělo tak rúžově, tak i něco pokaženého. Vařili jsme si tradiční norské jídlo - fiskeboller. Jsou to takové rybí kuličky už hotové v konzervě, které stačí jen ohřát. Tak to jsme zvládli, ale blbý brambory ne :-D byly syrový a tvrdý. Ono by to až tak nevadilo, kdyby ta ryba byla dobrá. Nebyla. Ale Ráďovi chutnala. On je taková malá popelnička.