6. týden (20 - 26.2)

Ano, zpožďuji se, omlouvám se, polepším se...snad :-D Ale mám vysvětlení, které sice vás asi nijak nenadchne, ale já byla nadšená a moc! Čekali mě jen dva dny (pondělí a úterý) práce a pak jsem dostala volno a také pozvání na chatu k Bentovi, paráda. Práce tím pádem utekla strašně rychle a navíc jsem se seznámila s Bentovou ženou - Martou, která je Slovenka a byla to první praktikantka pro OOF organizaci, kde teď dělám já. Pomáhala nám se skupinami, přišla s novými nápady, blbli spolu při bobování a taky samozřejmě pracovali. Jo a hrála fotbálek s tenisákem na běžkách :-D

Se sněhem to začalo vypadat zle, a tak jsem byli s Ráděm rádi, že jedeme někam pryč, ale ejhle přes noc nasněžilo hromadu sněhu. Ráno jsem nebyla až tak překvapená, jelikož mě taťulda den předtím varoval na skypu, že přijde sěnhová bouře. Je středa ráno a my vyrážíme. Nákladáme společně auto s Bentem a Martou a vyrážíme. Cesta je dlouhá (cca 3h), a tak si v autíčku i trochu pospinkám. Přijíždíme na místo, kolem nás nic ani živáčka, jen chata a neskutečně obrovská příroda. Parádní! Zatopit ať nezmrznem v noci a chystáme plán na další den. 

Ooo, wau, je krásně. Takže snídáme, nasazujeme běžky a vyrážíme na výlet ve třech. Bent jde lovit večeři (ryby). Cíl je nedaleké vrchol, který se tyčí mezi ostatními do výšky. Zas tak blízko,ale není. Jdeme neprojitým sněhem, vytváříme stopu, šlapeme do kopce, sjíždíme obloučky mezi stromy, padáme, ale užíváme si to. Vrchol je blíž a blíž. Teď už jdeme jen přímo do kopce, tak schováme běžky za strom a šlapem po svých. Teda, pěkně se zapotíme. Ale jsme tu. Výhledy, fjord, sníh, hory a jen my a ticho. Kocháme se, svačíme a šup dolů ať nezatmíme. Je to domů mírně z kopce, tak neustále házíme tlamy, ale sníh je naštěstí hodně hluboký. Jenom mě se podaří uklouznout na ledu a přisednout si palec. Doma nás čeká večeře, sice ne ryby, ale jehněčí. Hrajem kostky, užíváme si teplíčka u krbu a prostě volna. 

Dneska mám narozeniny! :-) Ale bolí mě prst :-D Opět je krásně a tak vyrážíme na běžky, ale já bez hůlek, jelikož bych se ani nedokázala pořádně využít. Jdeme krásnou přírodou, nikde nikdo a užíváme si výhledy na všechny strany. Jen při výstupu na hřeben je mi taková zima a vítr mi fučí do obličeje, že už se neudržím a chrlím několik sprostých slov, jaká je mi dopr...čic zima. Ale to se záhy mění, jelikož jedeme dolů a Martince už je zase teplo. Tak tak zapadá slunce a my dojíždíme spokojeně zpět. Tentokrát máme rybičku, já dostávám pivko, nějaký panáky, stírací, ale nevýherní los, hrajeme kostky, pijeme šampáňo a stříle petardy jak na silvestra. Noo, vydařená oslava, nakonec dostávám od Ráďě dárek a už padám do postýlky. 

Je neděle, ale já musím do práce, což mi nevadí, když jsem teď měla to skvělý volno. Ale jsem ještě docela unavená, tak je to náročnější. Máme několik rodin s dětma, kteří mají AD/HD. Je krásně slunečno a hromada sněhu, tak stavíme íglů, velkou bobovou dráhu a grilujeme na ohni.Taky je tu krásnej pesan, který se rád mazlí, tak toho využívám a hraji si s ním. Nakonec uklízíme a balíme věci, jelikož máme od pondělí něco jako školu v přírodě. Ale o tom až příště.