5. týden (13. - 19.2)

Historický okamžik. Dnes poprvé mi vůbec není zima, ale naopak, potím se jako blázen. Je sice zima, ale to sluníčko tak silně hřeje, že se to nedá :-D Takže modrá obloha, zasněžené stromy a spalující sluníčko, prostě hotová pohádka. Máme opět malou skupinku dospělých, takže supr. Dokonce si domlouvám zase jiný běžky, lepší, na půjčení dom, juhuu. Dostávám těsto na opečení, konverzuji a užívám si opalovačku. Po práci se chystám na velký nákup pro ovoce a zeleninu do centra a následně taky do supermarketu. Jen ty tašky tahat není žádný zázrak. Přicházím domů a Ráďa jde cvičit. Koukám na barevný západ slunce a odpočívám. Večer děláme jednohubky pro sousedy, protože sami by jsme to nesnědli ani za týden a koukáme na Asterixe a Obelixe.

Tak dnes jsem v sukni a v mikině, takový je tu teplo. Sníh mizí před očima a počasí je prý jak na Velikonoce :-D Dneska nevedu skupinu s Bentem, ale s Ingvild, která pracuje v kanceláři a domlouvá veškeré aktivity a dny se studenty. Bent je s jinou skupinou jinde. Užíváme si opět sluníčka a opalujeme se. Povídáme si s Ingvild o všem možném. A je to super. Po práci si kupuji další měsíční jízdenku, utíká to rychle, už jsem tu měsíc a jedu domů. Doma mě čeká mňamozní sladké překvapení. Čokoládové cookiesky se sladkou banánovo nutelovou omáčkou. No prostě ho zbožnuju, jednorožci :-P

Trapný, ale zase je krásně. Dneska poprvé křičím, máme studenty, kteří anglicky nerozumějí. Ale když zvednu hlas, tak to chlapeček rychle pochopil. Několik kluků totiž blblo na velkým kopci a chodili výš a výš a při poslední jízdě (ano, docela paradox) tak ztratili kontrolu nad bobama a srazili v kopci dítě ze školky a dole narazili do stromu. A ještě chtěli pokračovat a jezdit dál, tak jsem to musela zarazit. 

Dneska máme obrovskou skupinu - 150 studentů. Pozitivní na těchto velkých skupinách je, že vám dávají ochutnat všechny možný jídla. Mnam. Ale vysvětlovat každému jak se zapínají běžky a jak se zvedá ze země, to už taková sranda není :-D A odpoledne vyrážíme opět do Ikei. Potřebujeme nějaký maličkosti do pokoje. Hned ze začátku narážím na krasný barevný polštář a musím ho mít, Ráďovi se taky líbí, tak je rozhodnuto. Ale nejlepší část nás teprve čekala, dali jsme si večeři v mezipatře Ikei. Sice jsem si objednala něco jiného, ale jsem tak strašně ráda, že mi nandali něco jiného, protože to bylo famózní. Nacpali jsme se tak moc masíčkem, vypili bublinkový limonády a nějakou dobu po jídle se nemohli pohnout, ale byli jsme spokojení. Domů jsme si odvezli spoustu maličkostí a vychytávek :-)

Zase krásně, už se mi to ani nechce psát, sluním se v práci, konverzuji v angličtině a užívám si jízdu na běžkách :-) dostávám od Benta možnost výletu, že se k nim můžeme přidat příští týden na chatu, tak možná pojedeme na výlet. Bude tam totiž trochu více volna a méňě práce. Ale večer vidím nádherný západ slunce, paráda, že Ráďa dostal pokoj v nejvyšším patře. Pokud neuvidím polární záři, tak toto se tomu může alespoň zčásti vyrovnat, oranžovo - růžová obloha, neskutečný, sedím u okna a jen čučím :-D Večer přichází Ráďa ze cvičení, drží se parádně, skoro každý den chodí na cvičení!

Hmm, tak toto bude krátké! Propadli jsme sledování Survivora (Kdo přežije), takže koukáme a koukáme. A taky obepisuje hotely na letní práci, ale tentokrát zkoušíme sever Norska. Večer si děláme mňamku, tacos :-) začínáme se nebezpečně zlepšovat ve vaření :-P

Nedělní den má být krásně, a tak chceme vyrazit na běžky. A taky že je! Sluníčko, modrá obloha a taky hodně lidí, ale to se na trasách v lese úplně ztrácí. Je to neskutečný, ale stačí vyjet metrem na okraj Osla a jste v nádherné přírodě! Trénujeme bruslení, padáme, sluníme se a užíváme si volno. Navíc Ráďa má za sebou první dumpster diving v podobě sladkého a velkého indiánka! Viděl pána, jak to celý vyhazuje do koše, vzal sáček a už měl ruku v koši a následně ho nadšeně přinesl ke mě.