4. týden (6. - 12.2)

Je sice pondělí, ale já mám volno. Konečně! Tudíž spím, krásných 10h. Nasnídám se a zase se válím. Ráďa vedle mě pilně studuje. Dneska máme výzvu, udělat si zelňačku s klobásou, ale bez koření. Příprava je delší, ale normálně je to výborný, a tak si dáváme do nosu :-) Po obědě si dáváme šlofíčka a já jedu zpět na byt a Ráďa jde cvičit. Doma beru batoh a jedu nakupovat ovoce a další papu. Jenže jedu v té největší špičce a tak se všude mačkám a jsem ráda, že se vezu. Doma dostávám od Charlott spoustu sladkýho pečiva, který jí zbylo z vystoupení a už je ho přejezená. Také zjišťuji, že další den vstávám už v 6h, tak začínám už jen z toho, že to vím, být unavená :-D

Ááá to vstávání mě ničí. Jen snídám banán a vyrážím. S Bentem moc nemluvíme, oba jsme unavení. Přejíždíme nahoru a balíme všechny lyže a všechny boty a další věci. Jedeme na jiné místo. Trochu svítí sluníčko, začíná přituhovat a jsou pěkný mrazy, ale konečně sníh. Tak tito uprchlíci opět neumí ani slovo anglicky, takže se dnes jen přiblbě tlemím a to stačí :-D Tak sotva se na lyže postavili, tak končí, ale pár holek vydrželo a jezdí na okruhu, a to já taky. Trénuji bruslení, klasiku a hlavně se zahřívám, abych nezmrzla. Dneska končíme o něco dřív, ale stejně se zdržujeme ve skladě, kam odvážíme zpět věci, chystáme další na zítřek a uklízíme. Pak mě Bent posílá do obchodu pro červíky na rybaření, no paráda, prý hlavně ať koupím živý. Kokos fakt. Za odměnu si kupuji nutellu a jedu domů. Dneska jdu do sebe, protahuji se a lehce posiluji, abych nevypadala jak máčka vedle Ráďě, který teď chodí skoro denně cvičit.

Tak dnes se tedy Bent vyznamenal. Zaspal, a to až tak, že dorazil o 40 min později na místo srazu. No tak jsem málem umrzla, jela zpět dom a pořád se mu pokoušela dovolat. Dneska máme dětičky, se kterýma jdeme rybařit k jezeru, kousek od Ráďových kolejí. Je sluníčko, sníh, ale děsná kosa a vítr. Tvoříme několik děr a lovíme ryby, ale chytli jsme jen dvě malé chcíplínky. Dětem je taková zima, že stojí na místě, brečí, že jim je zima a odmítají se pohnout. Tudíž dnešní den končí o něco víc dřív a já tak můžu navštívit Rádě a dát si s ním oběd a i poobědové hajání :-) Pak jedeme společně, já domů, Ráďa do školy. Denně chodím do práce i z práce kolem Mekáče a vždy tam tak tak málem skončím. Dala bych si, ale ty ceny vás prostě odradí, ale jednou tam stejně zajdu :-D Doma dnes peru prádlo, vařím další větší porci jídla a protahuji se. Konečně otevírám Jagermeistera a dávám si s Charlott panáka, a ještě jednoho, mňam.

Jupí, pátek, přes víkend bude volno. Počítáme vybavení ještě před příchodem studentů.Venku je nádherně nasněžíno, je zima, vítr, takže konečně pořádná severská zima. Aspoň tedy pro mě, pro ně je to spíš takový jaro :-D Máme dospěláky, takže paráda, můžu s nimi komunikovat. Běžkujeme a pak se jdeme schovat do tepla do teepee. Mě konečně není taková zima, stačí se hýbat a jde to. Trochu. Taky jsem dostala pozvání na rande :-D Rada pro příště a pro ostatní: Neříkejte o tom svému přítelovi. Taky se mi konečně podařilo domluvit, že si vezmeme dvoje běžky, hůlky a botky k sobě dom a až budou potřeba, tak je přivezu. Tudíž odpoledne za mnou přijíždí Ráďa a sjíždíme parádní cestu k němu na kolej celou skopce :-) Jen jsou to běžky se šupinami, tak to moc dolů nesviští, ale aspoň se Ráďa nebojí. Taky se učí bruslit, ale to na těchto běžkách stěží jde, ale on to nevzdává. Dáváme si u něj na koleji odpočinek a večer jedu domů. Čeká mě poslední noc v mém pokojíčku, a taky znovu peru prádlo, minule se to nějak nevyvedlo.  

Ráno vstávám a snažím se balit. Žádná sranda, nějak jsem se tu roztahala po celým bytě. Přichází mi na pomoc Ráďa i s batůžkem, a tak to jde rychleji. Ještě fotka s Charlott, nějaký popovídání a rady na levný jídlo a tak. Loučíme se a jdeme, každý ověšen batohem a taškou. Tak a jsme tady, moje další nové bydlení - studentské koleje Kringsja. Budu měsíc bydlet/schovávat se u Ráďě na pokoji, poté už máme domluvené společně bydlení. Vybaluji věci, stěhujeme, plánujeme a využíváme každíčké místečko. Připravuje avokádovou pomazánku s křupavoučkýma bagetama a je to mňam. Jen se musíme naučit připravovat toho jídla míň, vždycky to pak máme skoro na týden. Taky se seznamuji se studenty, se kterými jsme na patře. A abych získala jejich pozornost a mohla jim poděkovat, že mě tu nechají, přicházím do kuchyně s Jagermeisterem se slovy: Let´s drink a získávám záchvaty smíchu. Ještě do druhé nohy a třetí, čtvrté...hned se líp vaří. Odcházíme na pokoj si zbaštit večeři a taky dopíjíme celou flašku. Je veselo a ani nevíte jak si užíváme stav příjemné opilosti :-) a hned se líp usíná.

Dneska je nádherný slunečný den, a tak se jde na procházku. Jedeme trajektem na ostrov - Hovedoya. Je to pustý ostrov a my si užíváme ten klid a ticho i přírodu. Je tu ruina středověkého kláštera, hrajeme si se stíny, užíváme sluníčka a je nám prostě báječně. A dokonce potkáváme lišku, vůbec se nebojí a je nám skoro na dosah ruky. Jsem z ní tak nadšená, až Ráďa poznamená, že mi asi vážně Tygřinka chybí. Asi jo, ale pohladit se fakt nedá. Procházíme celý ostrov, kocháme se výhledy a objevujeme báječný místo, lavečky, moře, výhled, ideální na grilování, tak sem se asi ještě vrátíme. Liška nás neustále pronásleduje a tak jí dáváme sušenky, je tak blizoučko. Taky jí zkouším dávat banán, ale posuďte sami její reakci - přiběhla k tomu, očuchala a počůrala :-D Tak tak dobíháme zpět na trajekt, úplně jsme se tu zapomněli. Jedeme domů a děláme si brokolicovo-květákové karbenátky, ale něco děláme špatně, jelikož se nám to hůř smaží a uvnitř je to stále měkké. Ráďa je z toho pěkně vynervený, tak ho posílám ke stolu se najíst a sama s tím bojuji. Vedro, smrad, ale nakonec to stojí za to. Dokonce máme i majonezu. Dáváme si nutelu (už se to stalo pravidlem, že po jídle si dáme nutelku jako sladkou tečku :-D ) a koukáme na Asterixe a Oblelixe. Ale jsem tak unavená, že usínám dřív...a Ráďa mě ukládá do pelíšku :-)

OSLÍ POSTŘEHY

Vzhledem k tomu, že tady v Oslu už úspěšně vegetujeme druhým měsícem, říkal jsem si, že by nebylo od věci podělit se o pár postřehů o Norsku a Norech, ať už odpozorovaných nebo odposlechnutých:

• Nehledě na věk, pohyb a aktivní život je očividně norská mantra aneb tlustýho Nora abys pohledal.
  

Norové jsou nezmaři. Nehledě na to, jaká je tma, déšť, vítr či sníh, nic je neodradí od venkovních radovánek, proto ta samá rolba, která právě odhrnula sníh z venkovní lední plochy se plynule přesunuje na fotbalový hřiště, aby tam spáchala totéž a děcka i dospělí se tak mohli vesele honit za mičudou minimálně do desíti do večera.

Posilovny tu praskaj ve švech téměř v každou denní dobu. Mám teorii, že ty zástupy běžců, který je za každých okolností možno venku, jsou ti, na který už nezbyl běžící pás.

• Chlap učitel v mateřské školce je zde stejně běžný jev jako ženská řemeslnice, přitom ne proto, že by se tu zuřivě prosazovala emancipace, to jen že sever to takhle prostě má.
  
• Windows phony a appky na ně jsou tu naprosto ignorovány (k naší smůle).
• Jestliže u nás jsou elektromobily zatím jen výstředností vyšších vrstev, v Oslu budou do pár let výstředností a raritou diesely a benzíňáky. Má to i následující vedlejší efekty:

Téměř bez nadsázky, Tesla je tu skoro tak běžná, jako u nás Škoda (ale i škodovka tu sem tam vykoukne zpoza zástupu Volv).

Podélný parkovací místa jsou nezřídka okupovány na štorc postavenýma miniprdítkama.

Jaký je dreamjob v Oslu? Jednoznačně pošťák. Jeho základní výbava je oslnivá, mobilita dechberoucí a navíc ekologická, nemyslíte? Ty tam jsou ty nebezpečné časy mužů s koženou brašnou.

• Alkohol je tu drahej i pro Nory. Nejlevnější pivo v plechu (o lahváčích ani nemluvě) tu výjde v přepočtu na naše na víc než 75,- ultra levný točený pak neklesne pod 120,-. To si pak jeden nechá zajít chuť. Jinej chlast než pivo navíc nejde sehnat jinde než ve speciálních obchodech, (na cenu jsem se radši neptal) takže ani není divu, že sami Noři hojně praktikují takzvanou domácí přípravu a na akce (u nás populární zejména v pubertálním období), zkrátka, kde není možnost vlastního alkoholu, chodí zásadně s podomácku pečlivě nastavenou hladinkou.
• Obchodním řetězcům se zde holduje snad ještě více než v naší kotlině, nenabývají však tak obludných rozměrů a rozhodně se kvůli nim nově nezastavují další a další plochy.
• Nezoufejte, hromadná doprava nestojí za prd jen u nás. Člověka udiví, že doslova pár cenťáků sněhu může způsobit hodinové zpoždění i v tak severně položeném místě jako je Oslo.