Pondělí, opět práce. Dneska vstávám už v 6h, jelikož jedeme na jiný místo a musíme nabalit věci pro 65 uprchlíků. Autobus je opět zasekaný, přijede pozdě a ještě jedeme většinu cesty s otevřenými dveřmi, které nefungují. Sníh už zase není, je mlha. Balíme věci a přejíždíme na místo srazu, ještě že dorážejí ze zpoždění, což my taky, ale s menším a tak to aspoň nevypadá blbě. Trochu víc chaos, velká skupinka, ale na běžkách je zase sranda. Je tu takový menší okruh, tak na chvíli od nich prchám a jedu se projet. Na oběd jsem si vzala z domu párečky, ale studenti mají gril a spoustu dobrot. Jsou hodní, dávají mi ochutnat :-) Následně mají soutěž o nejrychlejšího běžce na lyžích, ale oni spíš víc běží a padají. No nasmála jsem se. Pak to opět vše poklidit a dovézt do skladu a uklidit. Docela mě dost bolí záda, to vše nosit. A večer ještě musím do kanceláře na sraz ohledně víkendové akce, budu totiž pracovat. Nakonec to není tak špatné, seznamuji se s novými lidmi, dáváme si pizzu a po hodince už mířím zase domů.

Dnes máme malé děti, ale naštěstí tu jsou ještě dnes pomocníci praktikanti, takže se o tu hromadu neustále válející dětí na zemi starají oni a já jim spíše pomáhám. Pokud jsem někdy říkala, že je nějaká skupinka více na zemi, tak tyto děti snad ještě víc. Doslova mi přijde, jako by jen spíš leželi na sněhu :-D Děti docela vymrzli a tak končíme trochu dřív, což se mi náramně hodí, protože dnes jedeme s Ráděm nakupovat do IKEA. Navíc oba zjišťujeme, že jsme v ní poprvé :-D Cíl je jasný, chceme matraci, povlečení a peřinu. Neskutečné, my to našli, zvládli a i zaplatili. Za odměnu si dáváme několik párků v rohlíku, jelikož jsou parádně levně, v přepočtu asi 15Kč, taky si dávám kafe (no ne takový na jaký jsem zvyklá u vláčku, bylo bez sladkého sirupu, bez pěny a bylo ho jen trochu). Teď jen ještě musíme jít pár kilometrů si vyzvednout matraci. Paní na pokladně je asi první člověk v Norsku, který neumí anglicky a tak zkoušíme pána na informacích a ten se nám snaží vysvětlit cestu, ale říká, že s autem by to bylo lepší. No nepovídejte, to nás tedy nenapadlo! My to ale vlastními silami a s vlastní GPSkou nacházíme, ale řešíme co dál. Je večer, tma, máme matraci o nehorázný váze a pořádně nevíme kde jsme a jakým směrem je centrum. Ráďa je ale můj silný muž a hází si srolovanou matraci na ramena, hledáme zastávku, nacházíme a čekáme na bus. Nečekaně to jede poblíž kolejí, kde bydlí Ráďa, a tak vystupujeme. Vyčerpání střídá nadšení, jakým zázrakem jsme se dostali tak brzo domů. Teď jen přeorganizovat pokoj, rozbalit matraci a tradááá. Vyčerpaní, ale šťastní ležíme na NAŠÍ posteli :-)

Dneska jdu o něco později do práce, tak je fajn nestávat hned v 7h. Vyjíždíme nahoru, nakupujeme jídlo a provádíme menší úklid. Pak chystáme věci venku, protože dnes přijdou děti z nemocnice. Máme pro ně nachystaný hned několik věcí - teepee, kánoi na sjíždění kopce, oheň, sněžnice, hlavu vycpaného losa... Taky několik dobrot - palačinky, párečky, kakao. No je toho spousta, jen to počasí je zatažené a sněží a mrzne. Cestou domů si kupuji nutellu, je trošku dražší, ale chuť je velká! :-P Večerní čas nečekaně celý proskypuju, nejprve skoro 2h s Kormoránkem a následně i chvíli se Zuz. Ještě slovíčko prohodím s Ráďěm jelikož se mi dnes v noci vrátí majitelka domu, tak Ráďa už je zase zpět na koleji. A už spím.

Opět mlha, opět zima, opět uprchlíci, opět běžky, opět padají. Tito ale neumí ani slovo anglicky, takže si moc nepokecám. I tak ale je s nimi sranda. Jen tedy jim všecko nějak dlouho trvá a tak se ani nenaději a končíme. Jedeme i dřív domů, jelikož má Bent nějaký meeting a tak jsem dřív doma. Seznamuji se s Charlott, které byt patří, dělá tancování a je sympatická. Vtipné je, že se s ní i bavím, zda by byla možnost tu zůstat ještě měsíc, načež říká, že v pohodě, ale bylo by to dražší, protože prej teď jsem to měla úplně za pusu. Hmm, tak to asi nedám, spíš vůbec.  

Tak dnes dorazím na místo srazu hezky včas, vlastně ještě o něco dřív a Bent mi vzápětí volá, že zaspal, takže další půlhodinku na něj čekám. Fakt, super. Ale aspoň je nahoře o něco víc sněhu, zataženo, ale bílo. Dneska máme několik dětí, jak je nazval Bent, jsou to zvířata, které se neumějí chovat. Tak paráda. Taky že jo, neustále po mě chtějí, ať je zvednu ze země, nebo něco podám či jim obuji boty. A já na ně jen No, toto tedy ne, tůdle na vás. Ale je s něma sranda, závodíme, padáme a smějeme se. Taky je tu úplně roztomilá holčička a je zrzka, tak jsem se s ní musela vyfotit. Svačíme u ohně a já dostávám nějaký masisko na špejly, mňam. Když už si ho nemůžu koupit, tak ho můžu aspoň ochutnávat. Loučíme se a jedeme domů, o něco dřív, ale jen proto, že nás o víkendu čeká práce. Ve městě se ještě setkávám s Ráděm, který se chystá jít plavat, koupil si nějakou studentskou kartu a může využívat prostory pro sport. Asi mu to závidím. Ještě nakoupit a jedu domů.  

Tak je tu víkend a i práce. Dneska máme nahoře nad Oslem, kde pracujeme . Frognerseteren, něco jako den otevřených dveří. Bude oheň, buřty, teplé pití a na půjčení snad všechno co máme. Počasí je docela dobré a očekáváme tak 15-20 lidí. A ejhle nebo spíš doprčic, přišlo jich kolem 60. Nejhorší ale na tom je, že každý z těch rodičů po mě chtěl, abych to jeho dítě naučila jezdit na běžkách, abych jejich dítě zvedla ze země, donesla mu hůlky nebo rukavice, či dokonce mu neobula boty. No to se vážně nedalo. V poledne přichází i Ráďa a půjčuje si běžky a jde zkusit trať. No tak místo, abych měla pohodový pracovní víkend, tak se pěkně strhávám :-D Pak ještě všude po okolí posbírat lyže, hůlky, no prostě všecko. Jedeme s Ráďěm k němu na kolej, dostávám od něj večeři a mrtvolně ulehám do naší nové postýlky.

Ráno trochu "zaspávám", protože tam mám být na 9:30, ale Bent řekl na 9, tak jsem došla na 9:15 :-D Dneska je velký den sportovních aktivit pro veřejnost, hned vedle kolejí, kde bydlí Ráďa. Je jídlo a pití zadarmo, všude ohniště, rybaření, jízda v kočáru a tažen koňmi, zimní cyklistika, snowboard, sněžnice, běžky. Vše je k půjčení a já a několik další dobrovolníků tu pomáháme na stanovištích. Celý týden to vypadalo se sněhem špatně, ale už nějaký ten den sněží a tak to vypadá, že ta velká zima sem právě přichází. No a jelikož je tu toho tolik a vše je i zadarmo a i vyšlo počasí, tak je tu neskutečně moc lidí. Já nejprve s Němkou rozdávám letáky na parkovišti přicházejícím účastníkům, následně se snažím urovnat tlačenici o párky u ohniště a na závěr se snažím půjčovat snowboardové vybavení a také vysvětlovat rodičům, že klidně to jejich "nejdražší" dítko obuji do snowboardových bot, ale že by mu třeba ty jeho vlastní boty mohli sundat a nenechávat to na mě. Sice tak tak tento den přežívám, ale i přes ty vrstvy co jsme měla, tak na nohy a ruce je vždy zima. Tudíž skoro prchám po skončení akce k Ráďovi na kolej do tepla a vzápětí opět usínám. Tak to by jsme měli. Ještě že jsem dostala na pondělí volno :-)